Ztracený ráj - strana 02
RAS: Ovšem, jestliže si takto svévolně škrtnete pojem času, tak nemůžete přistoupit k ostatním, důležitým pojmům?
PONOCNÝ: Jako co?
RAS: Jako život.
PONOCNÝ: Ano, život. Jako doživotní majitel jednoho života … To je zajímavé, že to je jediná věc, kterou má člověk doživotně. Jako doživotní majitel jednoho života, musím říct, že o životě se málo mluví.
RAS: Ano.
PONOCNÝ: Málo píše.
RAS: Ano.
PONOCNÝ: Málo hraje divadlo.
RAS: Ano.
PONOCNÝ: Málo myslí.
RAS: Já myslím. Občas. Já myslím rád. Já totiž, … Já si totiž myslím, že myšlení má budoucnost.
PONOCNÝ: No doufejme, doufejme.
RAS: A já si právě myslím, že vy vůbec tedy nemůžete o životě myslet, protože lidský život probíhá v čem? V čase. A vy, který jste si ten pojem času škrtl, anuloval, tak nemáte pro ten život prostor, základnu, míru.
PONOCNÝ: No, copak je to textil? Abych někam přišel a řekl, dejte mi třičtvrtě metru života a deset centimetrů na zálohu?
RAS: No, to …
PONOCNÝ: Já sám sobě připadám, že mě je někdy sto devadesát devět let, podle toho, co jsem zažil, a nebo nezažil.
PONOCNÝ: A někdy si zase něco přečtu a připadá mi, že je mi osm. Já vám to řeknu jinak. Bernard Shaw. Víte, kdo to byl Bernard Shaw? (šó)*
*George Bernard Shaw 1856-1950, světový dramatik, držitel Nobelovi ceny. Pozn. autora
RAS: No ovšem. Vždyť jsem ras.
PONOCNÝ: Bernard Shaw byl živ sto let. Byl to krátký nebo dlouhý život?
RAS: Dlouhý život?!
PONOCNÝ: Cha, cha. To byl krátký život.
RAS: Krátký?
PONOCNÝ: No protože tady mohl být ještě dvě stě padesát let a pořád měl co říct.
RAS: Tak to jo.
PONOCNÝ: Zatím co v této chvíli, po celém glóbuse, je roztroušeno, já nevím kolik třicetiletých, kteří už tady čtyři sta padesát let nemuseli být.
RAS: Čili?
PONOCNÝ: Z toho vidíte, že délka života je …, délka života je pojem …, teď mě to slovo vypadlo. No …?
RAS: Pojem?
PONOCNÝ: Že to je pojem … ?
RAS: To je pojem.
PONOCNÝ: No ne, Určitý pojem. Sakra. Celá teorie se tak jmenuje tím jménem. No … Ten to vymyslel …, ten …, slavný fyzik …, vlasatý …, hrál na housle …, jak se jmenoval? Hmm. Švabinský ho nakreslil. Nedávno jsem viděl jeho portrét.
RAS: Fyzik?
PONOCNÝ: No.
RAS: A že kreslil Švabinskýho?
PONOCNÝ: Ale ne. Švabinský ho nakreslil.
RAS: No, to se divím, že se Švabinský dává kreslit fyzikem?
PONOCNÝ: No, to je blbost. Švabinský se nakreslí líp a zadarmo. Co by ho kreslil …
RAS: Tak mi neříkejte, že kreslil Švabinskýho.
PONOCNÝ: Ale já říkám, že Švabinský - oddech - ho - oddech - nakreslil.
RAS: Jo. Pardon.
PONOCNÝ: No.
RAS: Švabinský ho.
PONOCNÝ: No.
RAS: No to je ten …, já vím …
PONOCNÝ: No.
RAS: Na housle hrál.
PONOCNÝ: No.
RAS: Einstein.
PONOCNÝ: Einstein. Ano. Já si to vždycky pletu s tím německým nastupovat.
RAS: Tak sem netahejte Einsteina. Lidi to zdržuje.
PONOCNÝ: Já ho sem netahám. Já jsem si nemohl vzpomenout.
RAS: Poslyšte, já si to také pletu s železnou rudou. Ale netahám to sem.
PONOCNÝ: To je Eisenstein.
RAS: Já vím, že …
PONOCNÝ: To je Eisenstein. A ten byl režisér. Slavný režisér. Filmový režisér. Eisenstein. Umřel.
RAS: No to vím. Dávno.
PONOCNÝ: No.
RAS: Ho probodli v Chebu. To vím.
PONOCNÝ: To byl Waldstein. Co vy myslíte.
RAS: Jo Waldsteina probodli v Chebu?
PONOCNÝ: No ovšem že jo.
RAS: A jen proto, že hrál na housle?
PONOCNÝ: To nevím. Waldstein hrál na housle? To je blbost přeci, v kanonádě jak by ladil? Prosím vás.
