Rok žita - strana 52
A jak to všechno dopadlo? Uplynulo něco málo přes dvacet let, a za tu dobu se událo mnoho změn.
A zase byl podzim. Božka před časem opustila svůj rodný statek a jednoho podzimního dne opustila i svou rodnou vlast. Překročila s několika dobrodruhy státní hranice. Neví se jak, ale byla na druhé straně. Díky ní, nebo spíš díky tomu incidentu, musel Honza opustit místo soustružníka a předat ho tomu, jež tam byl před tím a kterého jeho snaživý tatíček se snažil dostat zpátky. Teď se mu to konečně podařilo. Honza se smíšenými pocity opouštěl své vydobyté místo a vracel se zpět na statek. Ne, že by mu vadilo, že ho propustili, šlo o to kdo má nastoupit na jeho místo a také o princip, napřed byl trnem v oku, protože nepracoval a teď to vadit nebude, že nemá práci. Ale pak nad tím mávl rukou a s úsměvem na tváři šlápl do pedálu kola a rozjel se k domovu. Tam budou teď potřebovat každou volnou ruku, když Božka utekla. Každý by si myslel, že se vdá, založí novou rodinu a bude vychovávat děti a ona, žila „podzemním“ životem a nakonec se vydala na pospas utečeneckým lágrům. Za dva týdny po Honzově propuštění, nastal pro republiku obrovský zvrat. Vláda nad lidmi i nad zemí se vyměnila. Místo jedné vedoucí strany, nastoupilo dvacet jiných, které chtěly přes noc předělat celý svět a co nejrychleji zbohatnout. A protože se změnilo i vedení opraven, kde Honza ještě před dvěma týdny pracoval, byl vzat zpátky do pracovního poměru. Tak zase začne pracovat na dvě směny. Jednou jako soustružník a po druhé jako zemědělec. Za těch pár let, pod vedením nových stran se jim na statku vedlo trochu lépe. Hlavně k nim přestali jezdit ti dva. Přestal na ně působit ten tlak a žádné odvádění „desátků“. Co si vypěstovali, to prodali a co prodali to měli. Místo toho jim zavedli daně. A Pavel? Před tím podzimem byl z něho už předseda družstva. Ale po podzimu ho sesadili. On však nelenil a nabyl přesvědčení, že je třeba převléci kabát. Hodil svůj průkaz do kamen a stal se z něho soukromý zemědělec. Když tuhle novinu Vojta přinesl na statek, všem zamrzl úsměv a na tvářích se jim usadil neurčitý výraz. Pavel a soukromý zemědělec? To nešlo dohromady. Jejich pochybnosti se vyplnily. Za pár měsíců byl Pavel trestně stíhán za týrání zvířat. A nebyl v těchto porevolučních dnech jediný. Takových hospodářů jako on bylo víc. Ne-li skoro většina. Během pár týdnů jejich hospodaření, dokázali vyhladovět celá svá stáda dobytka, že bylo až neuvěřitelné, že byla ještě na živu. A kolik dobytka v zimě umrzlo, protože majitel nevěděl, ze je musí přes zimu ustájit. Božka se po čase vrátila zpátky a založila ve městě odbor ligy pro ochranu zvířat. A ač se to zdá neuvěřitelné, podala žalobu na svého bratra Pavla za týrání, který v tom okamžiku přestal být jejím bratrem. Pantáta, který po celou dobu svého nelehkého hospodaření v sobě dusil vztek a bezmocnost, mohl konečně volně dýchat a kámen mu spadl ze srdce. Jenomže jeho neustálým tlakem narušené svědomí neuneslo onu úlevu a pantáta se pomátl na rozumu. Odvezli ho do psychiatrického sanatoria. Panímáma za ním jezdila každý den, až se jednoho dne nevrátila. Její silné srdce už dávno přestalo být silné a ze sanatoria od pantáty ji odvezli do márnice. Pantáta ji přežil jen o jeden měsíc. Statek začal chátrat. Marta s Vojtem a svými třemi syny se odstěhovali do rodiště Vojtova otce, kde Vojtovi vrátili jejich zahradnictví. Tak se z hodináře stal zahradník. Ale to by nebyl Vojta, aby si nedokázal poradit za každé situace. Vyzahradničil si pěkné postavení a k tomu tučnou sumu peněz. A vrátil jejich jménu ztracenou čest a slávu. Přepsal zahradnictví na Martu najal ji lidi, kteří budou v zahradnictví dělat a věnoval se zase své hodinařině. Zařídil si docela pěknou živnost. Honza se svou ženou na všechno nestačili. I z práce musel odejít. Bylo toho na ně moc. A rok po smrti svých rodičů, zemřel i Honza. Už jako kluk toužil vybudovat v dílně malou vodní elektrárnu, aby zásobila statek energií. Teď měl ke všemu větší přístup. I turbínu si sehnal, ale při zkušebním provozu ho zabila elektrika. Tak na statku zůstala s dětmi jen jeho žena. Marta se už nechtěla vrátit, Božka měla svých starostí dost a Pavel? Nakonec si Božka vzpomněla na Josefa, který kdysi chodíval k nim na statek a pomáhal jim rok co rok. Vše domluvila s Honzovou ženou, zašla za Pepem a ten souhlasil. Obratem se vystěhoval ze svého domu, který přenechal svému nejstaršímu synu a přestěhoval se na statek. Honzova žena i s dětmi odešla zpátky ke svým rodičům. Avšak Pepa s rodinou nepobyl na statku dlouho. Nikdo z Drtilových se nechtěl o statek starat, tak ho Honzova žena nakonec prodala i s dobytkem, i s Pepem. Nový majitel, však za pár týdnů přišel o své iluze a přešla ho chuť hospodařit. Vystěhoval bez náhrady Josefa i s rodinou na ulici, dobytek prodal na jatka a statek počal chátrat. Nejhůř to nesla Božka. Bolelo jí srdce, když viděla tu spoušť. Proto vyhledala Vojtu i s Martou a za jejich podpory si koupila jejich bývalý statek pro sebe a založila tam ligu na záchranu koní. Ještě dnes se na bývalých polnostech prohání stáda koní, kteří jen díky Božčiny dobrosrdečnosti bídně nezhynuli. Prostřední Vojtův syn se odstěhoval na chaloupku, kde Vojta přebýval se svou samotou, skládal písně, psal povídky, pořádal koncerty na záchranu koní, některých se i aktivně účastnil. Peníze získané za všelijaké jím podporované akce věnoval své tetě Božce. On byl z těch lidí, kteří by měli „letět do vesmíru“. Takových lidí, jako on, je na světě jako jehel v kupce sena. Také je nemožné je najít. Nežil však dlouho. Ve svých pětadvaceti si vzal vlastní rukou život.
Byl pátek 22.11.1996