Rok žita - strana 19
* * *
V den konání komise byla panímáma s Martou a Božkou jako na trní a očekávali otce s Honzem, s jakou se vrátí. Konečně se ozvalo ze dvora radostné štěkání, jak Rita s Bárou vítali příchozí. Žádná z těch, jež čekaly v kuchyni neměla tolik odvahy, aby příchozím vyšla vstříc. Zanedlouho potom se otevřely dveře do kuchyně a vstoupili ne dva, ale tři. Přišel s nimi i šerif. Pantáta by rád, že byl šerif ve správnou dobu na správném místě a pozval ho na oběd. Pravda, zpočátku se mu nechtělo, ale nechtěl kazit pantátovi jeho dnes, již tak zkažený den. Co práce mohli udělat. Místo toho vysedávání a lítání po výboře.
Napřed ho nemohli poznat. Kdyby měl kravatu, vypadal by jako ženich. Když jej Marta uviděla, ruměnec jí zbarvil líce. Hned se od příchozích odvrátila, aby skryla svoje rozpaky. Pak si oddechla. Nikdo si ničeho nevšiml.
Panímáma položila před příchozí na stůl pozdní oběd, vyčkávajíc, kdo dřív promluví a pokoušela se číst v jejich očích, jak to asi u komise dopadlo.
Pantáta v klidu dojedl a pak konečně prolomil to zlověstné ticho.
„No, mohlo to dopadnout hůř. Dostal jsem přísnou důtku a pak vypočítávali jaká tím vznikne ztráta na mlíku a kolik telat by mohla mít. A přitom, mohla být klidně jalová a pak by neměla ani telata, ani mlíko, ale pokutu jsem dostal za to nenahlášené zabíjení s tím, že si maso můžeme odkoupit. Jen zejtra by měla přijet revize, která by to maso měla převážit a na základě toho nám pak prý udělají cenu.“
Pantáta domluvil a všem se viditelně ulevilo.
„A co ti dva, co tu byli včera, teda předevčírem?“ zeptala se s úlevou panímáma.
„Ti tam samozřejmě nechyběli a hned navrhovali, abychom místo pokuty odevzdali koně, což jim předseda komise zamítl. Těch dvou se jen tak nezbavíme, to je mi jasné, ale koně nedostanou. Stejně by skončil v salámu.“ odpověděl otec a obrátil se k Honzovi.
„Zejtra pojedeš s mlíkem ty. Chtěl bych bejt u toho vážení. Doufám, že z nich někdo rozpozná hovězí maso od vepřového? Máma pojede s tebou a zajde do záložny a pak se tam pro ni zase zastavíš.“
„Já si zrovna skočím do konzumu. Takže se sjedeme až tam. Zejtra se po cestě ještě domluvíme.“ zakončila panímáma rozhovor.
* * *
Ráno se pantáta probudil s myšlenkou, proč vlastně vůbec padá sníh, když za pár dní zase roztaje. Minulého dne se trochu oteplilo a do rána nezbylo ze sněhu víc, než jen pár špinavých hromádek. S přibývajícími teplými dny, ubývalo sněhu, a hromádky byly den ode dne černější.
Honza se cítil poctěn tím, že dnes pojede do města s mlékem sám. Tak s pantátovou pomocí naložili dnešní i včerejší várku mléka, protože kvůli včerejší komisi se s mlékem do města nedostali, a když se dostavila panímáma, vyrazili ze vrat.
Pantáta se za nimi dlouho díval, jako kdyby cítil pochyby, zda ve městě dobře pořídí, ale pak se vrátil k myšlenkám a k nadcházející revizi. Když mu zmizel povoz z očí, zavřel vrata a prohodil k vedle něj sedící Ritě.
„Ta revize si dává ale na čas. Jestli si myslí, že se tady budou roztahovat až do večera, tak jsou na velkém omylu. My máme práce až, až. Že jo.“ a poplácal Ritu po krku.
Trvalo to ještě dlouho, než na hrázi zastavilo auto a ze dvora se ozvalo štěkání. Božka odvedla Ritu s Bárou a raději je zavřela do stodoly a pantáta šel vstříc příchozím.
Z auta vystoupily dvě mírně korpulentní a trochu přezrálé dámy, z jejichž výrazu tváře se dala číst nelibost nad tím, že musely opustit teplo svých kanceláří a musí se zahazovat s nějakým statkářem a zabývat se jeho problémy. Za nimi šel šofér a nesl obchodní váhu.
Pantáta je všechny zavedl do prádelny, ve které se vždy odehrávají zabíjačky. Obě paničky si oblékly bílé pláště a přistoupily s pečlivostí jim vrozenou k vážení.
Ačkoli se snažily, aby to měly co nejdříve za sebou, neboť v prádelně se kvůli maso nemohlo zatopit a tudíž tam bylo pěkně chladno, protáhlo se vážení až do oběda. Mezitím se vrátili i Honza s panímámou.
Když bylo všechno maso převáženo a zapsáno, ještě chvíli počítaly a porovnávaly si vše v tabulkách, aby nakonec zjistily, že je to vše, a tak ještě vystavily protokol o vážení, fakturu na maso a nakonec potvrzení o zaplacení udělené pokuty. Hned potom opustily s nesmírnou úlevou statek a i pantáta si oddechl, že vše dopadlo nad očekávání dobře.
Po obědě se pustili do dalšího zpracování masa. Události posledních dnů se seběhly tak nenadále, že neměli čas zpracovat všechno vepřové maso a teď k němu přibylo i hovězí. Vše se musí pečlivě roztřídit.
Maso na uzení naložit se solí a česnekem do dřeveného sudu, kde bude pár týdnů odpočívat. Pak se překládá a zase odpočívat. Maso do klobás bylo třeba nakrájet na větší kostky, promíchat je se solí a jiným kořením a naskládat do kbelíků a také dát uležet. Zbytek masa se nechá tak jak je, v syrovém stavu, jen se dá zmrznout.
* * *
Na druhý den, sotva spolkli poslední sousto z oběda, objevilo se na hrázi opět černé auto. Pantáta jejich návštěvu očekával, ale že to bude tak brzy, s tím nepočítal. V klidu dojedl, odložil lžíci a poděkoval za oběd. Pak teprve vstal od stolu, oblékl si kabát a sešel na dvůr. Jen co otevřel vrata, proklouzla kolem něho Rita a neuvěřitelnou rychlostí se hnala k příchozím. I Bára byla zvědavá co se tam děje, ale už to už nestihla. Než dohnala na svým nožkách Ritu, pantáta ji chytil za obojek, vstrčil ji za vrata, a přitom ještě stačil zavolat na Ritu.
„Rito! Zpět! Ke mně!“
Zareagovala okamžitě. Ale ač jistě nerada, zastavila, naposledy zaštěkala, ale vrátila se k pantátovi.
Posádka auta, jež spatřila přibližujícího se vlčáka, bleskurychle nastoupili zpět do auta a vystoupili teprve, až i Rita zmizela za vraty.
Rita byla zpátky na dvoře, vrata byla zavřena a tak se pantáta vydal po mostě k černému autu, od kterého se ani na krok nevzdálila jeho posádka.
„Už máte zaplacenou pokutu?“
„Samozřejmě!“ odpověděl pantáta se stejným důrazem, jaký zněl v otázce a pohotově sáhl do kapsy, do které v kuchyni, tušíce příchozí, zastrčil duchapřítomně písemnosti.
Když se ti dva dovtípili, že po této stránce je zde vše v pořádku, nasedli a odjeli. Pantáta jen doufal, že po příhodě s Ritou bude chvíli klid, že se tady dlouho neobjeví.