Rok žita - strana 15
Pantáta s řezníkem vešli do prasečáku, kde se pan Březina dověděl, kteří dva čuníci to mají dnes spočítáno. Vybrali jednoho z nich, tomu pantáta nasadil na hlavu koš a pan Březina uvázal praseti obě oprátky na nohy.
Jednu na přední a druhou křížem na zadní. Honza potom otevřel dvířka kotce, pantáta nasměroval vybraného čuníka ven na dvůr, Honza kotec zavřel a převzal od pana Březiny oprátky. Dokud mělo prase na hlavě košík, byl klid a když pantáta koš sundal a převzal od Honzy oprátku od přední nohy, spustilo prase srdceryvný křik a začalo nervózně škubat zadní nohou, za kterou bylo uvázáno.
Pan Březina už držel v ruce těžkou sekeru, se kterou před nedávnem štípali dříví a čekal na svou příležitost. Všechno muselo probíhat ráz na ráz. Než se prase stačí vzpamatovat ze šoku, z neznámého cizího volného prostoru.
Pantáta napnul oprátku od přední nohy, jako by chtěl donutit čuníka, aby šel dopředu. Ale prase vždy jedná obráceně a zdráhá se jít dopředu. Proto se čuník zapřel proti pohybu, sedl si a spustil kvílivý nářek. To byla ta příležitost pro řezníka. Pan Březina hbitě přiskočil a přesně mířenou ranou doprostřed čela prase umlčel. Ještě jeden mohutný smrtící úder. Ještě jedno nepříjemné lupnutí, jako když praská lebka a prase lehlo.
Pantáta mu klekl do slabin a chopil se jeho přední nohy a uvolnil krk čuněte pro řezníkův nůž , jež se vnořil do odhaleného hrdla, kde prořízl hlavní tepnu vedoucí do hlavy.
V tu chvíli přiskočila Božka s miskou a podala ji panu Březinovi, který do ní chytal z řezné rány vytékající krev. Když se miska naplnila, pan Březina ucpal onu řeznou ránu, krev z misky vylil Božce do kamenného hrnce, která rukou počala míchat vlitou teplou krev, aby vychladal a nezdrcla se a do prázdné misky opět začal chytat krev z řezné rány. Tak pokračovali, dokud z rány tekla krev.
Čuník sebou škubal až do poslední kapky krve i když s každou miskou krve škubání ustávalo, to jak mu ubývalo sil.
Panímáma s Martou po celou tu dobu zůstávaly v prádelně. Ne, že by se jim nechtělo do zimy, ale vadil jim onen nářek prasete. Hned při prvním zakviknutí, si obě zacpaly uši, zavřely oči a vydržely tak dlouho, dokud nářek neustal a dokud nebylo po všem.
Teprve, až už bylo ticho, potom spustily ruce a otevřely oči. Marta si vzpomněla na řezníkova slova a hned se jala nalévat do malých skleniček slivovici. Nalila všem. I sobě, i panímámě. Když vyšla s podnosem ze dveří, pan Březina si už oplachoval ruce, Honza sundával oprátky z nohou prasete a pantáta chystal dřevěnou podlážku, na které se bude čuník pařit. Božka stále míchala krev. Už bylo opravdu po všem.
Prase leželo na boku s vyplazeným jazykem a jiskra v jeho oku již vyhasla. Už to vlastně nebylo prase, ale jen prasečí mrtvola. Ano, byla to hora mrtvého masa, před chvílí ještě plná života. Jen zakrvácená díra, jež zela v krku mrtvoly, byla svědkem uplynulých událostí a ze které s kapkami krve odešel i život.
Marta první nabídla panu Březinovi, potom pantátovi a pak všem ostatním, jen Božka odmítla, že prý, až bude viset. I na šerifa jedna zůstala. I když ten všemu jen s nechutí přihlížel a raději se staral o kotle.
Posilněni slivovicí, dali se zase do práce. Pantátem přinesenou dřevěnou podlážku položili k zádům toho, co bývalo dříve prasetem a ono na ni pak přetočili. Poté podlážku zvedli a položili na připravené špalky.
Zatím, co pantáta sypal na ležící tělo prasete drcenou smolu, šerif nabral z kotle vařící vodu, kterou pan Březina lil na smolou posypané tělo. Začal hlavou a skončil na zadku. Než spařil zadek, zatím Honza s pantátem se chopili plechových zvonků a počali spařené tělo zbavovat štětin.
Jen co byla jedna půlka těla zbavena štětin, opláchli ji studenou vodou a oholili zbývající štětiny. Mezitím pan Březina vyřezal vnitřek ucha a oko. Nakonec jedním zvonkem, který byl opatřen háčkem strhl kopýtka. Pak tělo otočili a vše provedli ještě jednou.
Ráno ještě plné života a teď tu visí slepá, hluchá, bezkrvá, voskově bílá mrtvola, jíž pan Březina mocným trhnutím ukroutil, kolem krku obřízlou hlavu, jež držela jen na páteři.
Poté Honza odnesl obě přední nožky a když se vrátil pro další várku, měl pan Březina obě ruce vnořeny do vepřových útrob, z kterých vyndal ledviny a játra. Pak se zase řezníkovy ruce vnořily do útrob, tentokrát hlouběji a protáhly jícen dovnitř. Potom i s žaludkem byly odříznuty napůl vyhřezlá střeva, která se s mlasknutím vyvalila a vtekla pantátovi do hrnce. Nato spatřily světlo světa i srdce a plíce, které spolu s ledvinami a slezinou byly pečlivě opláchnuty ve studené vodě a posléze budou vhozeny do kotle.
Honza přinesl do prádelny Martou očištěnou hlavu, kterou pan Březina svou neomylnou trefou rozpůlil a vyndal z ní mrtvý prasečí mozeček. Pak hlavu rozporcoval, vykostil obě přední nožky a už stál zase venku u visící mrtvoly, které bylo třeba stáhnout krupon. Což byla kůže z celých zad, od lopatek po kýty, od boku k boku.
Pan Březina ořezal, vše co se dalo tak, že na rozporce zůstaly viset jen obě kýty s páteří a žebry. A i ty byly posléze osekány a když ostří sekery uťalo obě kýty, změnila se prasečí mrtvola na hromadu vepřového masa a kostí.