Rok žita - strana 07
„Ty ho pořád jen omlouváš a od prvopočátku ses ho zastávala. Kdybys mě nechala, já bych mu ukázal. Dlouhej bič a malej dvůr.“
„A co by se tím vyřešilo? Nic. Víš, je to tvrdá palice tak jako ty…“
„Co já…“
„Ale jó, jó. Tvrdá palice jako ty. Jen by se to ještě zhoršilo. Čím tvrději s ním jednáš, tím víc se proti tobě zatvrzuje. Na něho se musí pomalu, po dobrym.“
„Po dobrym, po dobrym. To jo. Já bych mu dal. Podívej jak to tvoje ,po dobrym‘ dopadlo. Teď abych se bál, se na něho jen podívat, aby se ho to nedotklo.“
„Já s ním ještě promluvím, aby si našel nějakou práci ve městě. Proč by nemohl dojíždět jako Marta? No ne?“
Pantáta chvíli tiše seděl a popíjel kafe. Nakonec musel uznat, že má panímáma pravdu a rozhodl se, že mu nebude dělat potíže.
„Ale dělat bude stejně jako Marta, i když se vrátí z práce. Žádný úlevy. A basta!“ rozhodl pantáta a dopil poslední hlt kávy.
Sotva polkl, otevřely se dveře a do kuchyně vešel Honza a postavil na stůl velký kameninový hrnec plný škvarků.
„Tak to by bylo. Teď už můžeme dovízt dřevo.“ promluvil Honza a zakrojil si pěkný krajíc chleba.
,Tohle je aspoň posila.‘ pomyslel si pantáta a spokojeně pozoroval Honzu jak mu chutná.
,Kdyby byl Honza jako Pavel k ničemu, mohl by to všechno prodat. Nikdy by si statek neudržel. Nikdy…‘ zaplašil ony nepříjemné myšlenky a dál pozoroval Honzu.
„Co říkal veterinář?“ zeptal se Honza a spolkl další sousto.
„No ba. Málem bych zapomněl. Terra je v pořádku a ta světlá kráva napravo u zdi, jak tak málo dojí, tak jí můžeme ještě jedno tele nechat. Takže, až se bude běhat, půjde k Ferdovi. Ale v nejbližší době by se měla nechat připustit ta jalovička, co jsem ji chtěl v létě prodat. Dívali jsme se na ni a už se začíná běhat. Takže, možná zítra.“ rozhovořil se pantáta, a zapomněl na starosti s Pavlem.
Na druhý den ráno pantáta odvážel mléko. Dnes pojede s Šohajem. Je to sice janek a aut se trochu bojí, ale nemůže jen jeden dělat a druhý stát v maštali. A hned mu přišel na mysl Pavel.
Navíc si musí Šohaj na provoz ve městě zvykat. Proto je střídal, samozřejmě, pokud to šlo. Jednou Hnědka, pak Šohaj. Ostatní se pustili do práce, kterou bylo třeba udělat.
Panímáma zůstala v kuchyni, Božka zařezávala na břehu Ztracenky dvě slepice a Pavel s bouřkovými mraky kolem hlavy vozil hnůj na zahradu, kde Honza přivezený hnůj zarýval do půdy. Kromě jednoho záhonu, jenž by poryt zhruba před měsícem, kam se bude sázet česnek.
,Zase ta nejhorší práce zbyla na něho.‘ proběhlo Pavlovi hlavou.
Když Pavel navozil na zahradu dost hnoje, vzal kbelík s vápnem a odešel do sadu natírat kmeny stromů.
,Další špinavá práce pro něho. Už toho měl dost a těšil se na zimu, až bude vše hotovo. To potom odpadne takováhle práce.‘ liboval si Pavel aspoň ve vzpomínkách a dotíral vápnem posledních pár stromů, jež mu ještě zbývaly.
Božka měla slepice zaříznuty, oškubány a proto odešla na zahradu, kde motykou překopala již zrytý záhon a hráběmi upravila jeho povrch, zarovnala všechny strany. Do takto uhrabaného povrchu v pravidelných sponech sázela česnek.
Před obědem se pantáta odešel podívat do sadu. Celé dopoledne tady nebyl, a teď byl zvědav, jak kdo splnil svoji práci. V zahradě se moc nezdržel, věděl, že ta bude v pořádku, ale zvědavost ho táhla dál. Do sadu.
Procházel v sadě mezi vápnem natřenými kmeny stromů a spokojeně pokyvoval hlavou. Prošel celý sad a nenašel sebemenší nedostatek. Nechtělo se mu věřit, že to natřel Pavel. ,Že by šel Pavel do sebe? Nechce se mi věřit, ale možná, že se v něm hnulo svědomí. A třeba zas tak špatnej nebude. Budu muset na něho opravdu pomalu.‘ pomyslel si pantáta, když se vracel přes sad a zahradu zpátky na dvůr.
* * *
Druhý den po obědě stál pantáta na lávce přes náhon. Vedle něho Honza a spolu se opírali o zábradlí u stavidla. Mlčky hleděli do prázdného náhonu. Potom otec promluvil.
„No nic, musíme jít. Ferda se jistě nemůže dočkat. Jalůvka je nezkušená a možná to chvíli potrvá.“
„No tys tu ještě scházela?“ promluvil Honza k Ritě která jim byla v patách.
„Moc na mě nekoukej, musím tě zavřít do sklepa. Pojď se mnou.“
Ale Božka se rozhodla jí toho ušetřit, a tak Ritu odvolala ze dvora a spolu odešly přes sad, dál do polí.
Když byla Božka s Ritou z dohledu, vyvedl pantáta z chléva Ferdu, který věděl co bude následovat, ale jeho temperament krotil kroužek v nozdrách. Několikrát s ním obešel dvůr.
Honza vyvedl jalovici z chléva a uvázal ji ke sloupu na zápraží. Zatím stála klidná. Možná nevěděla co ji čeká, nebo to věděla a proto byla klidná.
