Rok žita - strana 04
Mezi Šohajem a Terrou stála Hnědka, která měla za pár let nahradit Terru. Hnědka byla v tahu klidná, pravý opak bujarého Šohaje, ale nesnášela ve své blízkosti někoho cizího.
Dobytek již byl poklizen a Drtilovi uléhali unaveni, ale s klidným vědomím, že je o zvířata dobře postaráno. Všichni, kromě Pavla. Ten také uléhal unaven, ale usínal s děsivou myšlenkou, že zítra… Zítra začne vše nanovo.
* * *
Uplynulo sotva osm hodin od doby, kdy na statku všechno utichlo, a už byla panímáma na nohou a připravovala snídani. O pár okamžiků později vešla s pozdravem do kuchyně i Marta.
V kuchyni voněla bílá káva a chléb, a u stolu už chyběl jen Pavel. Jako vždy si dával načas. Ještě nikdy nepřišel k snídani v čas.
Ostatní už byli skoro po jídle, když se s pomačkaným obličejem přišoural do kuchyně Pavel.
„Dobré ráno, ve spolek.“ řekl Pavel tím svým každodenně znechuceným hlasem.
„To je dost!“ zahromoval pantáta a dodal: „Kdybys tak dlouho neponocoval, byl bys teď čilejší.“
Na to se zvedl a raději odešel, aby se nemusel koukat na ten jeho opuchlý obličej. Venku pantátu radostně vítala Rita. Za malou chvilku za ním na dvůr vyšel i Honza.
Ranní chlad a převalující se mlha, patřily k těmto podzimním dnům stejně, jako nahořklá vůně spadaného listí.
Než se slunce prokouše mlžným oparem, bylo třeba nasypat drůbeži, nakrmit prasata, nanosit vodu a naplnit žlaby voňavým senem. I když bylo hojnost zeleného krmení, přesto raději krmili jen senem. Jednak se tak vyhnuli riziku zapařeného zeleného krmení a následného nadmutí dobytka. A pak to bylo výhodnější časově. Nehledě na to, že z luk, jež patřily k jejich polnostem nadělali tolik sena, že ho mohli i prodávat.
Pantáta s Honzem čistili koně a mezi hřebelcováním otec prohodil.
„Byl jsem se podívat na žito. Vypadá bohatě. Jestli letos bude dost sněhu a zem moc nevymrzne, bude dobrá úroda.“
„Já šel včera kolem ječmene, ale zatím ho není moc venku.“ dodal Honza a prohlížel Šohajovi podkovy.
„No uvidíme, za týden budeme chytřejší. A taky bylo dlouho sucho. Žito taky dlouho stálo, ale jak minulý týden ty dva dny pršelo, jak pěkně povyskočilo.“ dodal pantáta a ještě poopravil Hnědce ohlávku.
Hnědka s Šohajem stáli uvázáni u žlabu a mezi nimi bylo vodorovně zavěšeno dřevěné bidlo. Terra byla ustájena na volno v sousedním dřevěném boxu. Loni hříbě neměla a tak ji letos nechali připustit, ale bylo to pravděpodobně naposled. Další zapuštění jim už asi veterinář nepovolí.
Když byly veškeré ranní práce u konce, pantáta vyvedl Hnědku z maštale a zapřáhl ji do menšího dvoukolového vozíku. Potom ji i s vozíkem odvedl ke sklepu, kde uskladňovali veškeré mléko. Před sklepem již stály vyrovnány konve s mlékem, které se měly odvézt.
Dříve nechávali konve s mlékem u silnice, kde je potom vyzvedlo auto svážející mléko z okolních družstev, ale byly s tím problémy a pak stejně museli do města kvůli případné reklamaci. Proto si pantáta odvážel mléko sám, a věděl proč.
Než odjel, zastavil se ještě v kuchyni, kde panímáma loupila brambory k obědu.
„Vrátím se asi před obědem a cestou se zastavím v krámě.“ řekl pantáta a vzal si seznam i peníze ze stolu.
„Jednu konev jsem ti nechal ve sklepě, kdybys potřebovala, nebo kdyby někdo přišel. Jo, a kdyby přijel veterinář podívat se na Terru, zeptej se ho, jestli by se nepodíval na krávy. Zdá se mi, že se budou dvě běhat. Ta co tak málo dojí a ta jalůvka.“
Když pantáta přejížděl mostek, Rita se za ním rozběhla, ale Honza ji přivolal zpět. Tak se poslušně vrátila na dvůr, kde si sedla Honzovi k noze a smutně koukala za odjíždějícím pánem. Potom Honza zavřel vrata a šel do dřevníku.
Na dvoře čekala na Pavla Božka.
,Ten si zase dává na čas.‘ pomyslela si a zašla do kůlny pro sekerku a pilu.
Pavel se konečně objevil
Už, už chtěla Božka zahromovat: „To je dost!“ jak to dělával pantáta, ale pak to nechala raděj plavat. Neměla moc chuti se dnes hádat.
Pavel si z přístěnku vedle kovárny vzal hrábě, hodil si je přes rameno, a když vycházel z přístěnku, zavadil hráběmi o futra a ty mu spadly na zem. Božka se jen ohlédl a zakroutila hlavou. Nechala Pavla za sebou, aby jí těmi hráběmi ještě nezranil a prošla kolem stodoly brankou na zahrádku, mezi záhonky a druhou brankou do sadu, kde Pavel pro změnu zavadil hráběmi o sloupek u plotu. A znovu se musel pro hrábě sehnout.
Na zahrádce si Pavel povšiml neporytých záhonků.