Cesta - strana 17
Teď o vánocích byly na měkko všichni, ať se navenek tvářili sebevíc chlapsky. Chlap může být chlapem třeba celý rok. Tvrdým, nepoddajným, ale jak přijdou vánoce, i jejich zmužnělá srdce změknou. Každý byl tady odloučen od rodiny. Ale nejhůř to asi snášel Hans. Byl ve svém rodném kraji, měl tu blízko svou rodinu a musel se tvářit, že je někdo jiný.
Do těchto jeho tklivých a pochmurných myšlenek, se vkrádaly jiné. Mnohem radostnější. Už dlouho se po skupinách šuškalo, že se něco děje. Ale byly to jen samé neurčité zprávy. Teď, už se to nezdálo jen jako šuškání. Zprávy obsahovaly víc faktů, než aby byly jen šuškáním. Už jen to, že přes léto dostali jako prvořadý úkol, vybudovat víc doupat. A z toho, že tuhle zimu bylo tady na samotě stále rušno, a pořád se mluvilo o nedostatku jídla, se dalo usuzovat, že se ty zprávy pravděpodobně zakládají na pravdě.
Říká se, pořád se něco děje, jinak by nebyly dějiny. A opravdu se něco dělo.
To, že němci dostávají na frak bylo po příchodu nového roku, víc než jasné. Tahle zima se jim stala osudná. Prohrávali bitvu za bitvou. Místo dobývání a obsazování nových území jim zbýval jen neúprosný ústup.
Teď už se o neodvratné nacistické prohře, o drtivé porážce nešuškalo. Teď už se o tom mluvilo nahlas a všude, nejen ve skupinách, ale i po městech a vesnicích. Jako by proti tomu fašistickému moru povstal celý svět.
S jarem přichází nový život. Radost a nadšení se rozlévalo po kraji. Jako by každý už cítil konec toho utrpení, konec útlaku, konec odloučení. Ve vzduchu se vznášel pocit naděje a možnost shledání se svými nejbližšími. Skupiny pracovaly na plné obrátky čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.
Toho jara se na samotě objevil někdo, koho Hans poznal. Dostal strach, že by i on mohl poznat jeho a vše prozradit. A přestože se blížil konec, nemělo cenu to všechno příliš uspěchat. Vůbec neměl z toho člověk dobrý pocit. Něco mu na něm vadilo, nevěděl co, ale nic příjemného to jistě nebylo.
Nechtěl se před ním zbytečně ukazovat, tak se svěřil Veverkovi a poprosil ho, jestli by na čas nemohl zmizet. Třeba přejít do jiné skupiny. Věděl, že se hajný bude vyptávat proč a Hans si nehodlal nic vymýšlet. Řekl mu o svých pochybnostech a Veverka ho ubezpečil, že se jedná o velmi důležitou osobu, a že na statku nebude moc dlouho, ale když Hans nedal jinak, dovolil mu, aby na těch pár dní přešel k němu na hájenku.
Než se mohl Hans vrátit zpátky na samotu, usilovně pátral v paměti, odkud toho podezřelého člověka zná. Pracoval dál pro skupinu, ale nepřestával přemýšlet. Sem tam se mu i něco vybavilo. Na jméno si však nedokázal vzpomenout. Ale začínal se rozvzpomínat.
Ovšem. Vždyť ten chlap byl znám po celém kraji. Kamkoli přišel, byl kolem něho povyk. Byla ho plná vesnice, plné město. Dokázal se přizpůsobovat. Ano, to bylo to, co mu na něm nevonělo. Dokázal se přizpůsobit každému režimu. Spolupracoval vždy s vládnoucí silou. Kam vítr, tam plášť.
Před příchodem němců brojil proti násilné okupaci, proti válce, proti všemu, co by mu dopomohlo získat vedoucí funkci, než se vše obrátilo. V tom okamžiku se obrátil i on. Převlékl kabát a stal se přisluhovačem gestapa.Využíval situace, že ho všude znali jako antifašistu. Brali ho jako takového a proto mu důvěřovali
Kolik s těch důvěřivých skončilo v koncentračních táborech díky jeho přičinění. Kolik smrti stálo za jeho počínáním. Byla to lidská hyena, bez kouska studu ve svém mrzkém těle udavače. Bezcitný každým coulem a vůbec si neuvědomoval svou vinu. Nejdůležitější pro něj bylo, být vždy ku prospěchu vládnoucí hierarchii. Prospěchář jdoucí přes mrtvoly.
Neohlížel se napravo, nalevo, jen šel za svým vznešeným cílem. Nebral ohled ani na svou rodinu. Bez uzardění by udal vlastní matku, kdyby věděl, že mu to dopomůže k úspěšné cestě vzhůru. Viděl jen svůj vlastní prospěch. Ostatní pro něj bylo nebo byli jen překážkou, kterou je nutno odstranit.
Hansovi to rázem všechno začalo zapadat do sebe. A kdo ví, jestli neměl prsty i v tom, že on sám musel opustit svou rodinu, svou vlast a odejít do Polska.
Svěřil se se vším, co mu zatím jeho paměť odhalila Veverkovi. Ten ho však usadil argumenty, pro které v zápětí, když se nad tím hlouběji zamyslel, neměl žádné rozumné vysvětlení. A do večera mu bylo vše jasné, jako že jedna a jedna jsou dvě.
Němci se začali nenápadně vytrácet a zůstala po nich jen zkáza, mrazení v zádech a vzpomínka na jejich chování, no a v neposlední řadě i celá řádka posluhovačů z řad místních, kteří tím pádem neměli komu a co udávat. Zatím. Protože ten, z něho měl Hans strach, patřil mezi ty nejpřizpůsobivější, jež obratem ruky dokázali zapadnout do jakéhokoli režimu.
Někteří vzali nohy na ramena a utekli za těmi, kterým donášeli a udávali jim. No a ti ostatní, kteří převlékali kabáty častěji, než spodní prádlo, se rázem stávali válečnými mučedníky. Lhali tak přesvědčivě, že nikdo nepředpokládal, že by to nebyla pravda. Dokázali si získat svými lžemi příznivce za každou cenu. A ty, kdož s nimi začali nesouhlasit nebo měli proti nim nezvratné důkazy, ty potopili. Dokázali mít každou situaci okamžitě pod kontrolou a všechny nepohodlné nechali prostě zmizet.